Já se taky jedou odstěhovala a samozřejmě, že bez andulek by to nešlo. Teď naposled jsem doma měla andulky dvě. Modrozelenožlutého samečka a modrobílou samičku. Byli rozkošní a vydrželi jsem se na jejich hry koukat opravdu hodně dlouho. A jelikož nevlastníme televizi, tak to byl takový náš "první program". Koukněte na ně:
Bylo vy radostné psát o jejich vylomeninách, co jsou takoví tvorečkové vyvádět, ale já dneska píšu o tom, co neveselého se nám přihodilo minulý víkend.
Od minulé soboty už totiž nemáme andulky dvě, ale jen jednu.
Ale popořadě. Měli jsme na návštěvě kamaráda a já se více či méně motala skoro celý den po kuchyni. Vařila jsem a pekla a pochvalovala jsem si, jaká skvělá věc je remoska. Jak se v ní výborně připravuje maso a šunkofleky a další dobrůtky. A jak tak peču v té své remosce, tak mi najednou ten náš kamarád povídá "Hele, je normální, že ten pták je na zemi?"??? Samozřejmě, že není! Rychle jsem otevřela klec, vyndala ptáčka a snažila jsem se mu nějak pomoci. Vodu do zobáčku, zahřívat, zjistit, zda se nedusí ..... ptáček začal být hodně malátný a sklánět hlavičku a během pár sekund zavřel oči a přestalo mu být srdce. Měla jsem ho v dlani - cítila jsem, že už nežije ..... Bylo mi ho strašně líto, ale co víc jsem pro něj mohla udělat? Opravdu nevím.... Nezbývalo, než se o to bezvládné tělíčko postarat. Pak jsem se vracela spátky ke kleci a najedou koukám, že i ten druhý papoušek se kácí k zemi!!! To už bylo na mě moc! A najedou mi to docvaklo! Teflonová remoska! Vzpoměla jsem si, jak jsem jednou kdesi četla, že při zahřátí teflonu na vyskou teplotu dochází k uvolňování nějakých jedovatých látek do vzduchu a že drobní exoti jsou na to velmi náchylní! Popadla jsem tedy druhého papuška do dlaně, otevřela okno a i když venku lilo, byla tma a zima, tak jsem vystrčila ruce ven, aby měl papušek dost vzduchu. Po chvíli se zdálo, že se začal papušek v dlani trochu vrtět a tak jsem ho chtěla dát zpět do klece. To jsem neměla dělt! Jakmile se dostal do klece, tak upadl na zem a vypadalo to s ním hodně bledě. Popadla jsem ho tedy znova do dlaně, a tak jak jsem byla oblečená jsem seběhla po schodech a vyběhla ven do deště. Papuška jsem držela u srdce a začala úpěnlivě volat k Bohu. Aby ji (měla jsem v ruce modrou samičku) zbavil bolesti, aby jí pomohl, aby ji nenechal zahynout ..... stála jsem tam na dešti s umírajícím papouškem v ruce a fakt mi bylo hodně moc smutno a bála jsem se o ni.
Po nějakém čase (byla mi tedy už notně zima), jsem zavolala na manžela aby mi z půdy přinesl malou přenosnou klícku. Skusili jsem tam papouška dát. Vrávolal na bydýlku a opravdu jsem si jeho životem nebyli moc jisti. Modlili jsem se s manželem nad ní a vyznávali nad ní život! Pak jsem vyvětrala důkladně ložnici a papouška jsme v té malé klícce uložili tam. Vypadal pořád dost bídně. Krvácel, těžce dýchla, chvěl se .... Ráda bych u něj seděla, ale měla jsem ještě doma co dělat a tak jsem ho chodila do ložnice pořád hlídat. Jen jsem si vroucně přála, aby to přežil!
Ráno papoušek seděl načepýřený na bydýlku a zdál se být lepší..... ale nežral a ani se zřejmě nenapil .... ale večer začal žrát a dokonce i zpívat. Papoušek to z boží milosti přežil. Dokonce přežil i to, že přišel o svého druha a nezemřel steskem. Pokaždé, když se na něj teď podívám, vidím Boží zázrak v akci. V pondělí jsem si o té otravě teflonovými výpary totiž něco přečetla - pro papoušky je taková otrava (i v malém množství) skoro vždy smrtelná.
Díky Pane Bože, že jsi ji zachoval při životě!
3 komentáře:
Tak to je mi líto, že jsi přišla o andulku. Taky jsme doma kdysi jednu měli, patřila babičce. Ani jsem nevěděla, že jim teflon takhle vadí. Snad to tedy zvládne alespoň ta druhá a bude se jí dobře dařit.
Díky Petruško, po 14-ti dnech to vypadá, že ta druhá je spokojená a daří se jí dobře. Našla si novou zábavu (ozobává zvonek a okousává bydýlka), tak snad zvládla i stres ze ztráty kamaráda. Je ale pravda, že je ale víc poplašená. Asi kvůli tomu, jak jsem ji dlouho držela v ruce.
nice photography
Okomentovat