Fotečka pro potěšení

Fotečka pro potěšení
naše malá Zorinka....

pondělí, listopadu 06, 2006

NENÍ KAŽDÝ DEN VESELO ...

Tak dneska spíš o něčem, trochu neveselém. Dost lidí a hlavně dětí nějak tíhne k tomu, aby mohli mít doma nějaké zvířátko. Nejlépe pejska, nebo kočičku.... Dospělí pak dávají přednost rozumem vybraným tvorům a tak povolí svým ratolestem křečky, morčátka, rybičky.... a já žadonila o papouška a tak jsem jednoho dne dostala andulku. Byla žlutá jako žloutek od vajíčka a já jí začala říkat Kačenka. Měla jsem ji docela dlouho a nebyla u nás doma zvířátkem posledním. Po ní následoval skoro zástup těhlech malých křiklounů, kteří byli více či méně šikovní a společenští, ale vždycky se stali miláčky celé rodiny. Na nějaký čas jsem domů také vpašovala zlatého křečka, ale s ním moc velká zábava nebyla, neb ve dne chrněl a v noci nás budil a tak jsme z něj se sestrou moc nadšení nebyli. Sestra zase pro změnu přitáhla domů dřungaráčka, neboli křečka džungarského a i poté, co se odstěhovala do svého příbytku, tak na zvířátka nezanevřela. Ba naopak! Pořídila si rybičku (beta) a činčilu - tedy činčiláka! Je to prý neskutečný "prevít"!


Já se taky jedou odstěhovala a samozřejmě, že bez andulek by to nešlo. Teď naposled jsem doma měla andulky dvě. Modrozelenožlutého samečka a modrobílou samičku. Byli rozkošní a vydrželi jsem se na jejich hry koukat opravdu hodně dlouho. A jelikož nevlastníme televizi, tak to byl takový náš "první program". Koukněte na ně:


Bylo vy radostné psát o jejich vylomeninách, co jsou takoví tvorečkové vyvádět, ale já dneska píšu o tom, co neveselého se nám přihodilo minulý víkend.


Od minulé soboty už totiž nemáme andulky dvě, ale jen jednu.


Ale popořadě. Měli jsme na návštěvě kamaráda a já se více či méně motala skoro celý den po kuchyni. Vařila jsem a pekla a pochvalovala jsem si, jaká skvělá věc je remoska. Jak se v ní výborně připravuje maso a šunkofleky a další dobrůtky. A jak tak peču v té své remosce, tak mi najednou ten náš kamarád povídá "Hele, je normální, že ten pták je na zemi?"??? Samozřejmě, že není! Rychle jsem otevřela klec, vyndala ptáčka a snažila jsem se mu nějak pomoci. Vodu do zobáčku, zahřívat, zjistit, zda se nedusí ..... ptáček začal být hodně malátný a sklánět hlavičku a během pár sekund zavřel oči a přestalo mu být srdce. Měla jsem ho v dlani - cítila jsem, že už nežije ..... Bylo mi ho strašně líto, ale co víc jsem pro něj mohla udělat? Opravdu nevím.... Nezbývalo, než se o to bezvládné tělíčko postarat. Pak jsem se vracela spátky ke kleci a najedou koukám, že i ten druhý papoušek se kácí k zemi!!! To už bylo na mě moc! A najedou mi to docvaklo! Teflonová remoska! Vzpoměla jsem si, jak jsem jednou kdesi četla, že při zahřátí teflonu na vyskou teplotu dochází k uvolňování nějakých jedovatých látek do vzduchu a že drobní exoti jsou na to velmi náchylní! Popadla jsem tedy druhého papuška do dlaně, otevřela okno a i když venku lilo, byla tma a zima, tak jsem vystrčila ruce ven, aby měl papušek dost vzduchu. Po chvíli se zdálo, že se začal papušek v dlani trochu vrtět a tak jsem ho chtěla dát zpět do klece. To jsem neměla dělt! Jakmile se dostal do klece, tak upadl na zem a vypadalo to s ním hodně bledě. Popadla jsem ho tedy znova do dlaně, a tak jak jsem byla oblečená jsem seběhla po schodech a vyběhla ven do deště. Papuška jsem držela u srdce a začala úpěnlivě volat k Bohu. Aby ji (měla jsem v ruce modrou samičku) zbavil bolesti, aby jí pomohl, aby ji nenechal zahynout ..... stála jsem tam na dešti s umírajícím papouškem v ruce a fakt mi bylo hodně moc smutno a bála jsem se o ni.

Po nějakém čase (byla mi tedy už notně zima), jsem zavolala na manžela aby mi z půdy přinesl malou přenosnou klícku. Skusili jsem tam papouška dát. Vrávolal na bydýlku a opravdu jsem si jeho životem nebyli moc jisti. Modlili jsem se s manželem nad ní a vyznávali nad ní život! Pak jsem vyvětrala důkladně ložnici a papouška jsme v té malé klícce uložili tam. Vypadal pořád dost bídně. Krvácel, těžce dýchla, chvěl se .... Ráda bych u něj seděla, ale měla jsem ještě doma co dělat a tak jsem ho chodila do ložnice pořád hlídat. Jen jsem si vroucně přála, aby to přežil!

Ráno papoušek seděl načepýřený na bydýlku a zdál se být lepší..... ale nežral a ani se zřejmě nenapil .... ale večer začal žrát a dokonce i zpívat. Papoušek to z boží milosti přežil. Dokonce přežil i to, že přišel o svého druha a nezemřel steskem. Pokaždé, když se na něj teď podívám, vidím Boží zázrak v akci. V pondělí jsem si o té otravě teflonovými výpary totiž něco přečetla - pro papoušky je taková otrava (i v malém množství) skoro vždy smrtelná.


Díky Pane Bože, že jsi ji zachoval při životě!


pátek, října 20, 2006

OBEJMUTÍ ZDARMA

Na blogu mojí kamárádky jsem dnes narazila na opravdu velmi inspirující příběh. Myslím, že krásně vystihuje to, po čem lidé hodně touží, ale často neví, jak k tomu dojít. Být jednoduše a prostě milován. Vím sama jaké to je, zůstat jako "kůl v plotě" a necítit blízkost někoho, kdo vás má rád a kdo vám to dá najevo. A na druhou stranu si velmi živě pamatuji (ač je to už nějakých 5 let stará událost) okamžik, kdy mě jeden člověk z upřímné lásky nezávazně objal. A nebyl to můj "přítel" ani manžel.... byl to prostě kamarád, kterého si velmi vážím a ačkoliv jsem ho už 4 roky neviděla, tak na tohle objetí asi nikdy nezapomenu. To bylo řádné FREE HUGS. :-)
Možná je to tak trochu za hranicemi přípustného chování na veřejnosti, ale .... jak napsala Petra "A kdo z nás někdy nepotřebuje obejmout.......?" ..... Tak se pojďte inspirovat. PESTRÝ BLOG - FREE HUGS

pondělí, října 16, 2006

DOVOLENÁ V CHORVATSKU

Tenhle rok jsem se vydali na ostrov Rab v Chorvatsku. Možná to byl trochu omyl, protože cesta by opravdu velmi únavná. Potkali jsme dost ošklivé počasí, bouřky, mokro, zima.... Čekali jsem neskutečně dlouho na trajekt a tak jsem se zapřísáhli, že příště takovou blbost neuděláme, že bychom zase jeli na ostrov. Ubytování nás zpočátku taky moc nenadchlo, ale časem se všechno nějak usadilo a my si to náramě užili!

Mrkněte na fotečky. Jsou sice jen z mobilu, ale třeba se Vám budou líbit!


Tohle je městečko RAB, které bylo kousek od našeho letoviska (vzdušnou čarou):

...ale mořestálo za tu cestu:

Něco z celodenního výletu lodí:
Zátoka Závratnica: (Kdo jste viděli film Poklad na Stříbrném jezeře, tak ty krásné záběry na bledě zelené jezero mezi bílými skalami se natáčely právě tady):

Opouštíme Závratnicu - byl to moc krásný zážitek.A ještě jeden obrázek lodičky:


Nashledanou příště ..... krásné léto!

čtvrtek, října 05, 2006

OLDŘICH KARÁSEK - FOTOGRAF


V pondělí jsem ve zprávách četla, že v Ugandě zemřel při autonehodě český občan. Dneska se dočtu, že to byl velmi dobrý český fotograf. Podívejte se na to, co fotil .... je to nádhera. Škoda, že už odešel. (odkaz na album)

Jedna fotka jako závdavek:

FERTILITY FRIEND

Dnes jsem úspěšně prošla testem na FertilityFiend.com´s charting course a dostala certifikát!

středa, října 04, 2006

PAMPELIŠKA

Tahle fotečka myslím stojí za shlédnutí.
Fotila ji moje dobrá kamarádka Týna W.
Že je povedená!

KAPKY ROSY


Na webu jsem narazila na jednu nádhernou fotku. Nevím sice, kdo je autorem a doufám, že to autorovi nebude vadit její anonymní zveřejnění.
Je opravdu velmi povedená. No posuďte sami.

SÁRÍ? Jak ses k tomu prosím tě dostala?

Abych pravdu řekla, tak já to už ani přesně nevím. Prostě jsem jednou přemýšlela o něčem pěkném na sebe, co by nějak podtrhlo, že jsem žena a co by se mi líbilo a bylo pohodlné a taky se to líbilo mému manželovi a nějak jsem se dostala na web stránky, kde se mluvilo o sárí. Tak jsem se dívala a dívala a moje představivost pracovala a manžel nebyl proti a že mi jedno takové koupí. Po nějakém čase z toho sice sešlo, ale za další půl rok se to vyrojilo znovu a nakonec mi manžel jeden takový kus látky opravdu koupil. Vybral mi ho sám objednal přes internet aniž bych tušila co vlastně objednal. Když nám však zásilka přišla, nějak si s tím moc nevěděl rady. Přišla totiž obálka a v ní cosi barveného, složeného a tvrdého, co připomínalo spíš kus kartonu, než krásná lehoučká sárí, která jsem viděla na internetu. Nechal obálku v kuchyni a že prý mám na stole "dárek". Netvářil se moc povzbudivě. (Ani se mu nedivím :-)). Také jsem byla nejprve tak trochu zklamaná, ale narozdíl od něj jsem měla načteno, že je třeba bavlněné sárí nejprve několikrát vyprat aby se vůbec dalo nosit. Tak jsem se pustila do prani a máchání a praní a máchání a ....... Tuto činnost jsem musela opakovat několikrát. Po každém praní zůstala voda tak neskutečně obarvená, že jsem se bála, že moje nové sárí snad úplně ztratí svou barvu. Teprve asi po 5-tém vyprání, vymáchání, vysušení a vyžehlení jsem se mohla pokusit se do toho pruhu barevné látky zamotat.

Obléknout se vkusně do toho cca 6,5 metrů dlouhého kusu látky ale taky není zrovna jednoduchá záležitost. To jsem si vyzkoušela hned napoprvé, kdy jsem se motala a motala a snažila se dělat rovnoměrné sklady a nezapomenout mít sárí dobře zastrkané za spodničkou .... nějak jsem se do toho sice zamotala, výsledek však nebyl úplně k mé spokojenosti. Ale já se přeci nevzdám! Tak jsem to zkusila za pár dní znova, tentokrát vyzbrojena znalostmi z cizojazyčných web stránek, kde byly návody jak na to! Musím říct, že to bylo lepší a že to ocenil i můj manžel, který si mě pak, s radostí jemu vlastní, z toho sárí zase vymotal. :-)


Sárí (podotýkám, že bavlněné) se mi nakonec velmi zalíbilo a teď ho nosím jako domácí oděv. Dělám v něm téměř všechny domácí práce. Ač se to nezdá, když zvolím trochu jiný způsob oblékání (existuje jich více), tak mi nikde nevyčuhuje a nepřekáží a přitom je to velmi příjemné a volné oblečení. Jednu vadu má! Jak podotkla vtipně moje sousedka - "...asi se v tom blbě mejou schody!" Ale uznejte sami ..... v takovéhle nádheře se přeci schody nemejou .....





Jinak nezůstala jsem u jednoho sárí. Před 14-ti dny jsem si koupila ještě jedno. Krásné viskózové a citím se v něm opravdu jako princezna.



úterý, října 03, 2006

VZPOMÍNKA NA LÉTO - PŘÍRODA

Bodláky ... mohou být tak pěkné ...
Macešky ... tyhle kytičky se mi hodně líbí ....

List po dešti


a ještě jednou ...List po dešti




PŘICHÁZÍ ZIMA ...

Takhle vypadá zasněžená přehradní hráz v Liberci.


Takhle nějak vypadá zima u nás ... už si začínam zase zvykat ....


CO JE TO SHEKINAH?

pro anglicky mluvící
převzato z blogu SHEKINAH GLORY



Shekinah means "presence of God" and relates to the feminine aspect of the Holy Trinity. It is the enegy that sanctifies from within the dimension of matter or the Holy Spirit. Shekinah is the visible manifestation of the divine presence. Call upon her for comfort, for advise, for blessing, and for guidance. She will only respond in love and radiant light.

SHEKINAH
THE WISDOM OF SOLOMON


Shekinah is the Supreme Spirit devoted to the good of all people... She shines bright in the bloom of ingnorance; She is unfading; She is easily seen by those who look for her, And quickly does she come to those who seek Her help. One who rises early, intent of finding Her, will not grow weary of the quest, for one day he will find Her seated in his own heart. To set all one's thoughts on Her is true wisdom. And to be ever aware of Her is the sure way to perfect peace. For Shekinah Herself goes about in search of those who are worthy of Her. With every step She comes to guide them in every thought She comes to meet them. The true beginning of spiritual life is the desire to know Her brings one to love Her. Loving Her enables one to follow her will. Following Her will is the sure path of immortality. And immortality is oneness with God. So the desire to know Shekinah leads to God and His kingdom---a never-fading Kingdom. With all your thrones and scepters you may rule the world for a while, But take hold of Shekinah and you will rule the world forever.





EVERY WOMAN OF THE BIBLE

pro anglicky mluvící
převzato s blogu SHEKINAH GLORY

Every Woman of the Bible

ABIGAIL ["father rejoices"]. Abigail was the name of the wise wife of a foolish rancher named Nabal, who lived around 1000 B.C. When Nabal insulted David, Abigail hurried to hear off David's planned attack on the rancher's homestead. Her courage and wisdom so impressed David that when Nabal died of a stroke a short time later, David married her. Abigail's story is featured in I Samuel 25. We're told in II Samuel 3;3 that she bore David a son named Chileab.
The "other Abigail" lived about the same time, and was David's sister. Perhaps the two women were friends. The "other Abigail" is mentioned in II Samuel 17:25 and I Chronicles 2:16,17. David's genera, Joab, killed her son, Amasa, an officer in David's army.
ABIHAIL ["father is strength"]. Closely related to King David, this Abihail was the daughter of one of David's brothers, Eliab. She married David's obscure son, Jerimoth. She is perhaps most notable as the mother of Mahalath, who married Rehoboam, the son and successor of Solomon. Although quite possibly an influential woman around 950 B.C., she is mentioned only in II Chronicles 11:18.
The only other woman with this name is found in a genealogy of Judah's descendants. According to I Chronicles 2:29 she was married to Abishur, of the line of Jerahmeel. Her date is uncertain.
ABIJAH ["my father is Yahweh"]. Two Bible women shared this name with six men, one of whom was the second king of Judah.
One feminine Abijah was the wife of Hezron, a descendant of Judah. Her name is found only in a genealogy found in I Chronicles 2:24. The other female Abijah was the mother of King Hezehiah, one of Judah's godly kings. She lived about 750 B.C. She is mentioned in II Chronicles 29:1, and also in II Kings 18:2, where she is called Abi.
ABISHAG ["my father was a wanderer"]. This attractive young Shunammite woman cared for David during his last days, around 970 B.C. Later she became a pawn in a power struggle between Solomon and his brother Adonijah. Adonijah's request for permission to marry Abishag was viewed as an effort to strengthen his claim to Isarael's throne and led directly to his execution for treason. Abishag is mentioned in I Kings 1:3, 15 and 2:17-22.
ABITAL ["father is the dew"]. She was one of David's wives around 1000 B.C. Nothing is known of her or her son by David, Shephatiah. See II Samuel 3:4 and I Chronicles 3:3
ACHSAH ["anklet"]. Her name is also rendered Achsa and Achsah. Her story is told in Joshua 15: 13-19 and Judges 1: 12-15. She is mentioned in a genealogy in I Chronicles 2:49. During the conquest of Canaan, about 1390 B.C., Achsah was offered by her father Caleb as a prize to whoever took Kirjath Sepher from Canaanites. Achsah boldly pressed the victor to ask her father for additional lands, and she herself asked for additional springs of water. her boldness and initiative paid off, and she won a rich inheritance for herself and her future children.
ADAH ["adorned"]. The two women of this name had very different roles in Scripture. In prehistory, Adah was one of Lamech's two wives whose story is told in Genesis 4:19-23. Adah is identified as the mother Jabal and Jubal, whose birth marked the transition of human civilization from a subsistrent level economy to an economy that supported the arts, music, and metallurgy. the second Adah lived about 1950 B.C. She was a Canaanite woman who married Esau, the oldest son of Isaac. Isaac was offended by Esau's choice of brides, which reflected Esau's insensitivity to spiritual issues. Adah is mentioned briefly in Genesis 36.
AHINOAM ["brother is delight"]. The two women who bore this name lived around 1000 B.C. According to I Samuel 14: 50 Ahinoam was the name of Saul's wife. As no other wife is mentioned, Ahinoam would have been the mother of Jonathan, who became David's closest friend. Another woman named Ahinoam was married to David and was the mother of his firstborn son, Amnon. She is mentioned in every list of David's family although we know nothing else about her See I Samuel 25:43; 27:3; 30:5 and II Samuel 3:2
AHLAI. The only woman with this name is listed in the genealogy of Jerahmeel, a descendant of Judah, in I Chronicles 2:31. As Hebrew genealogies characteristically skipped generations to mention the most significant individuals, we can't assign her a date. Yet the inclusion of Ahlai and several other women in the genealofy is significant.
ANNA ["grace"]. Anna is identified in the New Testament as a prophetess, who had dedicated herslef to serve God in the temple. When Mary brought the baby Jesus to the temple to offer the sacrifices required after childbirth, Anna recognized Jesus as the promised Messiah. Due to the fact that the calculations establishing our calendar were faulty, the event involving Anna, reported in Luke 2:36-38, likely took place in 4 B.C.
APPHIA. Paul greeted this unknown woman by name in his letter to Philemon (v. 2), written about A.D. 60. Paul's frequent mention of women in his letters reminds us that the apostle valued Christian women and respected their contribution to the spread of the gospel.
ASENATH ["belonging to Neit"]. Asenath's name reflects the common practice in the ancient world of incorporating the names of deities in personal names. this Egyptian wife of Joseph (Gen. 41:45, 50: 46:20) who lived around 1875 B.C., was the mother of his two sons, Manasseh and Ephraim. We do not know whether Joseph influenced her to trust the living God. Yet each of her sons is counted with Jacob's sons as the founder of an Israelite tribe.
ATARAH ["crown"]. She is one of several unknown women listed in the genealogy of Jerameel, a descendant of Judah, in I Chronicles 2:26. We know nothing of her life, or the dates during which she lived.

NEBE .....


Přemýšlela jsem, co bývá mým častým námětem pro fotky a zrovna včera jsem si vzpoměla, jak jsem před několika lety "vyplácala" několik polaroidových filmů na "nebe". Chodila jsem tenkrát v létě po městkých uličkách a po polích s hlavou v záklonu a fotila. To bylo ještě na compact. Byla jsem úplně fascinovaná tou hloubkou a prostorem, který jsem měla před očima a i přesto, že mě šíleně bolelo za krkem, jsem nemohla odolat a zírala na tu blankytnou modř s bílými beránky. Mělo to pro mě i hlubší náboj, než jenom to, že se mi to hodně líbilo. Nějak mi to nebe(Nebe) přišlo blíž než obvykle. V myšlenkách jsem se toulala kolem nebeských bran aniž bych tušila jak hodně mi Bůh připomene v nejbližším čase, že "můj" život je v Jeho rukách.
Vrátila jsem se po "fotící" poolední pauze do kanceláře a mluvila jsem o té "nebeské" kráse s kolegyní. Byly jsem tentokrát v kanclu sami. Byly prázdniny a ostatní, včetně šéfa, měli dovolenu. Bylo to moc příjemné odpolední vykládání si. :-) Pak jsem se vrátili ke své práci a kolegyni po chvíli zazvonil telefon. Dlouze poslouchala, pak mluvila kratičce a docela tiše. Položila sluchátko a mě bylo jasné, že se něco muselo stát. Atmosféra by se dala krájet. Slyšela jsem, že pláče. Řekli jí, že její sestřenice (33), se kterou byla o víkendu hrát bowling a která se konečně rozhodla odpoutat od svého manžela, který ji fyzicky týral, už nežije. Její manžel ji zabil a udělal to před zraky jejich pětileté dcery. Stačilo mi to. Slzy se nedařilo udržet ani mě. To prostě nešlo. Ten den byl velmi smutný a v jejich rodině ještě pokračovaly chmury několik týdnů. Museli jsem se obě pak v kanceláři hodně držet, když se zpráva o tomhle násilném činu dostala do novin a lidi v práci o tom mezi sebou mluvili. Nebyli u toho, neviděli to, neznali ty lidi a netušili, že osoba, která je velmi zaiteresovaná sedí vedle nich a mlčí, protože se to prostě snaží unést a nesesypat se. Během téhle doby jsem dost intenzivně prožívala, že Nebe je člověku na jednu stranu hodně blízko. A že opravdu nevíme dne ani hodiny ...... kéž by ona kolegyně poznala Naději, která nikdy neumírá ....