Fotečka pro potěšení

Fotečka pro potěšení
naše malá Zorinka....

středa, září 22, 2010

A LÉTA BĚŽÍ

Tak už máme doma druhou holčičku ... jsou jí tři měsíce a je kouzelná!

úterý, srpna 05, 2008

ALI - 1 ROK


Tak se sešel rok s rokem a naší Ali je 1 rok! Gratulujeme!!!!

čtvrtek, dubna 17, 2008

PO DLOUHÉM ČASE ....



Ozývám se opravdu po velmi dlouhém čase! Ono se toho totiž tolik moc stalo, že ani nevím, zda má smysl o tom všem něco psát. To největší, co se stalo je, že jsme doma už né tři (já, manžel a andulačka), ale že k nám po dlouhém čekání a nejistotách přibyla ještě naše malá dcerka ALIČKA!!!! Dneska je jí skoro devět měsíců a je úchvatná! Její početí i příchod na svět byla velmi dramatický, ale o tom snad až někdy jindy! Tak teď alespoň nějakou fotečku!
Takhle vypadala naše kočička ještě v porodnici....

pondělí, listopadu 06, 2006

NENÍ KAŽDÝ DEN VESELO ...

Tak dneska spíš o něčem, trochu neveselém. Dost lidí a hlavně dětí nějak tíhne k tomu, aby mohli mít doma nějaké zvířátko. Nejlépe pejska, nebo kočičku.... Dospělí pak dávají přednost rozumem vybraným tvorům a tak povolí svým ratolestem křečky, morčátka, rybičky.... a já žadonila o papouška a tak jsem jednoho dne dostala andulku. Byla žlutá jako žloutek od vajíčka a já jí začala říkat Kačenka. Měla jsem ji docela dlouho a nebyla u nás doma zvířátkem posledním. Po ní následoval skoro zástup těhlech malých křiklounů, kteří byli více či méně šikovní a společenští, ale vždycky se stali miláčky celé rodiny. Na nějaký čas jsem domů také vpašovala zlatého křečka, ale s ním moc velká zábava nebyla, neb ve dne chrněl a v noci nás budil a tak jsme z něj se sestrou moc nadšení nebyli. Sestra zase pro změnu přitáhla domů dřungaráčka, neboli křečka džungarského a i poté, co se odstěhovala do svého příbytku, tak na zvířátka nezanevřela. Ba naopak! Pořídila si rybičku (beta) a činčilu - tedy činčiláka! Je to prý neskutečný "prevít"!


Já se taky jedou odstěhovala a samozřejmě, že bez andulek by to nešlo. Teď naposled jsem doma měla andulky dvě. Modrozelenožlutého samečka a modrobílou samičku. Byli rozkošní a vydrželi jsem se na jejich hry koukat opravdu hodně dlouho. A jelikož nevlastníme televizi, tak to byl takový náš "první program". Koukněte na ně:


Bylo vy radostné psát o jejich vylomeninách, co jsou takoví tvorečkové vyvádět, ale já dneska píšu o tom, co neveselého se nám přihodilo minulý víkend.


Od minulé soboty už totiž nemáme andulky dvě, ale jen jednu.


Ale popořadě. Měli jsme na návštěvě kamaráda a já se více či méně motala skoro celý den po kuchyni. Vařila jsem a pekla a pochvalovala jsem si, jaká skvělá věc je remoska. Jak se v ní výborně připravuje maso a šunkofleky a další dobrůtky. A jak tak peču v té své remosce, tak mi najednou ten náš kamarád povídá "Hele, je normální, že ten pták je na zemi?"??? Samozřejmě, že není! Rychle jsem otevřela klec, vyndala ptáčka a snažila jsem se mu nějak pomoci. Vodu do zobáčku, zahřívat, zjistit, zda se nedusí ..... ptáček začal být hodně malátný a sklánět hlavičku a během pár sekund zavřel oči a přestalo mu být srdce. Měla jsem ho v dlani - cítila jsem, že už nežije ..... Bylo mi ho strašně líto, ale co víc jsem pro něj mohla udělat? Opravdu nevím.... Nezbývalo, než se o to bezvládné tělíčko postarat. Pak jsem se vracela spátky ke kleci a najedou koukám, že i ten druhý papoušek se kácí k zemi!!! To už bylo na mě moc! A najedou mi to docvaklo! Teflonová remoska! Vzpoměla jsem si, jak jsem jednou kdesi četla, že při zahřátí teflonu na vyskou teplotu dochází k uvolňování nějakých jedovatých látek do vzduchu a že drobní exoti jsou na to velmi náchylní! Popadla jsem tedy druhého papuška do dlaně, otevřela okno a i když venku lilo, byla tma a zima, tak jsem vystrčila ruce ven, aby měl papušek dost vzduchu. Po chvíli se zdálo, že se začal papušek v dlani trochu vrtět a tak jsem ho chtěla dát zpět do klece. To jsem neměla dělt! Jakmile se dostal do klece, tak upadl na zem a vypadalo to s ním hodně bledě. Popadla jsem ho tedy znova do dlaně, a tak jak jsem byla oblečená jsem seběhla po schodech a vyběhla ven do deště. Papuška jsem držela u srdce a začala úpěnlivě volat k Bohu. Aby ji (měla jsem v ruce modrou samičku) zbavil bolesti, aby jí pomohl, aby ji nenechal zahynout ..... stála jsem tam na dešti s umírajícím papouškem v ruce a fakt mi bylo hodně moc smutno a bála jsem se o ni.

Po nějakém čase (byla mi tedy už notně zima), jsem zavolala na manžela aby mi z půdy přinesl malou přenosnou klícku. Skusili jsem tam papouška dát. Vrávolal na bydýlku a opravdu jsem si jeho životem nebyli moc jisti. Modlili jsem se s manželem nad ní a vyznávali nad ní život! Pak jsem vyvětrala důkladně ložnici a papouška jsme v té malé klícce uložili tam. Vypadal pořád dost bídně. Krvácel, těžce dýchla, chvěl se .... Ráda bych u něj seděla, ale měla jsem ještě doma co dělat a tak jsem ho chodila do ložnice pořád hlídat. Jen jsem si vroucně přála, aby to přežil!

Ráno papoušek seděl načepýřený na bydýlku a zdál se být lepší..... ale nežral a ani se zřejmě nenapil .... ale večer začal žrát a dokonce i zpívat. Papoušek to z boží milosti přežil. Dokonce přežil i to, že přišel o svého druha a nezemřel steskem. Pokaždé, když se na něj teď podívám, vidím Boží zázrak v akci. V pondělí jsem si o té otravě teflonovými výpary totiž něco přečetla - pro papoušky je taková otrava (i v malém množství) skoro vždy smrtelná.


Díky Pane Bože, že jsi ji zachoval při životě!


pátek, října 20, 2006

OBEJMUTÍ ZDARMA

Na blogu mojí kamárádky jsem dnes narazila na opravdu velmi inspirující příběh. Myslím, že krásně vystihuje to, po čem lidé hodně touží, ale často neví, jak k tomu dojít. Být jednoduše a prostě milován. Vím sama jaké to je, zůstat jako "kůl v plotě" a necítit blízkost někoho, kdo vás má rád a kdo vám to dá najevo. A na druhou stranu si velmi živě pamatuji (ač je to už nějakých 5 let stará událost) okamžik, kdy mě jeden člověk z upřímné lásky nezávazně objal. A nebyl to můj "přítel" ani manžel.... byl to prostě kamarád, kterého si velmi vážím a ačkoliv jsem ho už 4 roky neviděla, tak na tohle objetí asi nikdy nezapomenu. To bylo řádné FREE HUGS. :-)
Možná je to tak trochu za hranicemi přípustného chování na veřejnosti, ale .... jak napsala Petra "A kdo z nás někdy nepotřebuje obejmout.......?" ..... Tak se pojďte inspirovat. PESTRÝ BLOG - FREE HUGS

pondělí, října 16, 2006

DOVOLENÁ V CHORVATSKU

Tenhle rok jsem se vydali na ostrov Rab v Chorvatsku. Možná to byl trochu omyl, protože cesta by opravdu velmi únavná. Potkali jsme dost ošklivé počasí, bouřky, mokro, zima.... Čekali jsem neskutečně dlouho na trajekt a tak jsem se zapřísáhli, že příště takovou blbost neuděláme, že bychom zase jeli na ostrov. Ubytování nás zpočátku taky moc nenadchlo, ale časem se všechno nějak usadilo a my si to náramě užili!

Mrkněte na fotečky. Jsou sice jen z mobilu, ale třeba se Vám budou líbit!


Tohle je městečko RAB, které bylo kousek od našeho letoviska (vzdušnou čarou):

...ale mořestálo za tu cestu:

Něco z celodenního výletu lodí:
Zátoka Závratnica: (Kdo jste viděli film Poklad na Stříbrném jezeře, tak ty krásné záběry na bledě zelené jezero mezi bílými skalami se natáčely právě tady):

Opouštíme Závratnicu - byl to moc krásný zážitek.A ještě jeden obrázek lodičky:


Nashledanou příště ..... krásné léto!

čtvrtek, října 05, 2006

OLDŘICH KARÁSEK - FOTOGRAF


V pondělí jsem ve zprávách četla, že v Ugandě zemřel při autonehodě český občan. Dneska se dočtu, že to byl velmi dobrý český fotograf. Podívejte se na to, co fotil .... je to nádhera. Škoda, že už odešel. (odkaz na album)

Jedna fotka jako závdavek: