NENÍ KAŽDÝ DEN VESELO ...

Tak dneska spíš o něčem, trochu neveselém. Dost lidí a hlavně dětí nějak tíhne k tomu, aby mohli mít doma nějaké zvířátko. Nejlépe pejska, nebo kočičku.... Dospělí pak dávají přednost rozumem vybraným tvorům a tak povolí svým ratolestem křečky, morčátka, rybičky.... a já žadonila o papouška a tak jsem jednoho dne dostala andulku. Byla žlutá jako žloutek od vajíčka a já jí začala říkat Kačenka. Měla jsem ji docela dlouho a nebyla u nás doma zvířátkem posledním. Po ní následoval skoro zástup těhlech malých křiklounů, kteří byli více či méně šikovní a společenští, ale vždycky se stali miláčky celé rodiny. Na nějaký čas jsem domů také vpašovala zlatého křečka, ale s ním moc velká zábava nebyla, neb ve dne chrněl a v noci nás budil a tak jsme z něj se sestrou moc nadšení nebyli. Sestra zase pro změnu přitáhla domů dřungaráčka, neboli křečka džungarského a i poté, co se odstěhovala do svého příbytku, tak na zvířátka nezanevřela. Ba naopak! Pořídila si rybičku (beta) a činčilu - tedy činčiláka! Je to prý neskutečný "prevít"!

Já se taky jedou odstěhovala a samozřejmě, že bez andulek by to nešlo. Teď naposled jsem doma měla andulky dvě. Modrozelenožlutého samečka a modrobílou samičku. Byli rozkošní a vydrželi jsem se na jejich hry koukat opravdu hodně dlouho. A jelikož nevlastníme televizi, tak to byl takový náš "první program". Koukněte na ně:

Bylo vy radostné psát o jejich vylomeninách, co jsou takoví tvorečkové vyvádět, ale já dneska píšu o tom, co neveselého se nám přihodilo minulý víkend.

Od minulé soboty už totiž nemáme andulky dvě, ale jen jednu.

Ale popořadě. Měli jsme na návštěvě kamaráda a já se více či méně motala skoro celý den po kuchyni. Vařila jsem a pekla a pochvalovala jsem si, jaká skvělá věc je remoska. Jak se v ní výborně připravuje maso a šunkofleky a další dobrůtky. A jak tak peču v té své remosce, tak mi najednou ten náš kamarád povídá "Hele, je normální, že ten pták je na zemi?"??? Samozřejmě, že není! Rychle jsem otevřela klec, vyndala ptáčka a snažila jsem se mu nějak pomoci. Vodu do zobáčku, zahřívat, zjistit, zda se nedusí ..... ptáček začal být hodně malátný a sklánět hlavičku a během pár sekund zavřel oči a přestalo mu být srdce. Měla jsem ho v dlani - cítila jsem, že už nežije ..... Bylo mi ho strašně líto, ale co víc jsem pro něj mohla udělat? Opravdu nevím.... Nezbývalo, než se o to bezvládné tělíčko postarat. Pak jsem se vracela spátky ke kleci a najedou koukám, že i ten druhý papoušek se kácí k zemi!!! To už bylo na mě moc! A najedou mi to docvaklo! Teflonová remoska! Vzpoměla jsem si, jak jsem jednou kdesi četla, že při zahřátí teflonu na vyskou teplotu dochází k uvolňování nějakých jedovatých látek do vzduchu a že drobní exoti jsou na to velmi náchylní! Popadla jsem tedy druhého papuška do dlaně, otevřela okno a i když venku lilo, byla tma a zima, tak jsem vystrčila ruce ven, aby měl papušek dost vzduchu. Po chvíli se zdálo, že se začal papušek v dlani trochu vrtět a tak jsem ho chtěla dát zpět do klece. To jsem neměla dělt! Jakmile se dostal do klece, tak upadl na zem a vypadalo to s ním hodně bledě. Popadla jsem ho tedy znova do dlaně, a tak jak jsem byla oblečená jsem seběhla po schodech a vyběhla ven do deště. Papuška jsem držela u srdce a začala úpěnlivě volat k Bohu. Aby ji (měla jsem v ruce modrou samičku) zbavil bolesti, aby jí pomohl, aby ji nenechal zahynout ..... stála jsem tam na dešti s umírajícím papouškem v ruce a fakt mi bylo hodně moc smutno a bála jsem se o ni.

Po nějakém čase (byla mi tedy už notně zima), jsem zavolala na manžela aby mi z půdy přinesl malou přenosnou klícku. Skusili jsem tam papouška dát. Vrávolal na bydýlku a opravdu jsem si jeho životem nebyli moc jisti. Modlili jsem se s manželem nad ní a vyznávali nad ní život! Pak jsem vyvětrala důkladně ložnici a papouška jsme v té malé klícce uložili tam. Vypadal pořád dost bídně. Krvácel, těžce dýchla, chvěl se .... Ráda bych u něj seděla, ale měla jsem ještě doma co dělat a tak jsem ho chodila do ložnice pořád hlídat. Jen jsem si vroucně přála, aby to přežil!

Ráno papoušek seděl načepýřený na bydýlku a zdál se být lepší..... ale nežral a ani se zřejmě nenapil .... ale večer začal žrát a dokonce i zpívat. Papoušek to z boží milosti přežil. Dokonce přežil i to, že přišel o svého druha a nezemřel steskem. Pokaždé, když se na něj teď podívám, vidím Boží zázrak v akci. V pondělí jsem si o té otravě teflonovými výpary totiž něco přečetla - pro papoušky je taková otrava (i v malém množství) skoro vždy smrtelná.

Díky Pane Bože, že jsi ji zachoval při životě!